Popis druhu

Velké šídlo, dvojník mnohem hojnějšího šídla sí­tinového (Aeshna juncea), ale barevně méně vý­razné, „vybledlejší“. Samci a samice jsou si barev­ně i velikostně podobní, rozdíly mohou být především v intenzitě barev zadečkových skvrn. Hlavními rozlišujícími znaky druhu jsou hnědá (nikoliv žlutá) hrana kostální žilky, neztenčující se černá linka mezi čelem a clypeem, šikmé bílé skvrny zespod třetího hrudního článku, ab­sence žluté skvrny za zadní vnější hranou oka (occipu­tu). Dalším dobře viditelným znakem našich středoevrop­ských populací je i protáh­lá světlá skvrnka mezi jinak relativně širokými šikmými pruhy na boku hrudi.

Podobné druhy

Záměna je možná především se samci šídla sí­tinového (Aeshna juncea), od nějž se liší znaky uvedenými v popisu, zároveň platí, že samice ší­dla sítinového jsou celkově mnohem hnědší (kaštanová barva, pů­sobní spíše hnědožlutým dojmem) a záměna je nepravděpodobná. Při odlišování nelze výhradně spoléhat na absenci žluté skvrny na occiputu, která může výjimečně chybět i u šídla sítinového.

Výskyt, habitat

Severský druh, ve střední Evropě obyvatel výhrad­ně vrchovištních rašelinišť s otevřenými oky či většími jezírky, vyžaduje lokality s břehovými plo­voucími pásy rašeliníku, porosty ostřic a sítin, což jsou samicemi vyhledávaná místa pro ovipozici. U nás je tento druh díky své habitatové specializaci vázán na vyšší nadmořské výšky (horská rašeliniš­tě na Šumavě, v Krušných horách a v Jeseníkách), starší záznamy jsou však i ze středních poloh (Třeboňsko).

Ohrožení

Druh je zařazen do kategorie kriticky ohrožený (CR) vzhledem k jeho lokálnímu výskytu v několika izolovaných populacích v nerozlehlých biotopech. Lokality se nacházejí ve velkoplošných chráněných územích, v národních přírodních rezervacích a v přírodních rezervacích. Mohou být ohroženy rozmáhajícím se turizmem či výstavbou turistických center. Výrazným ohrožením je především v Krušných horách letecké vápnění lesních porostů, které může narušit chemizmus lokality a způsobit eutrofizaci vodních biotopů. Nešetrnými zásahy do okolí lokalit hrozí změny hygrologického režimu lokality a jejich potenciální odvodnění.

Chování, zvyky

Samci obvykle patrolují podle břehů rašelinných jezírek, menší vodní plochy okupují celé. Oblíbe­ná letová hladina je ve výšce mezi 0,5 – 1,5 m. Intenzivně reagují na přítomnost dalších jedinců, včetně často společně se vyskytujícího šídla sítinové­ho či šídla modrého; při vzdušných honičkách se soupeři se mohou od lokality vzdálit i na desítky metrů. Kladoucí samice se obvykle prozradí šus­těním křídel v příbřežním porostu, některé však mohou ujít pozornosti i proletujícím samcům, kte­ří je jinak při kladení doslova znásilňují. Kopulace se obvykle odehrává v závěsu na okolní vegetaci (kleč, borovice blatka apod.) a trvá delší dobu, až do desítek minut. Není výjimkou, že dochází i k mi­modruhovým pářením, typicky se samicemi šídla sítinového. V chladnějších dnech se rádi sluní na vyhřátých kmenech.

Larvy a svlečky

Larva žije v jezírkách vrchovišť v polštářích plovoucích rašeliníků nebo mezi ponořenými částmi ostřic. Na rozdíl od morfologicky i stanovišťně jinak velmi podobné larvy šídla sítinového má larva A. subarctica dlouhé cerky, zhruba 2/3 délky paraproktu, zatímco výše zmíněné larvy A. juncea mají cerky kratší, jen do 1/2 délky paraproktu. Horní část hlavy je za očima hladká.