Vážky patří mezi všeobecně známé nápadné živočichy, kteří se objevují v blízkosti vod. Jejich aktivita je výrazně ovlivněna teplotou a slunečním zářením. Patří mezi typické heliofilní živočichy, jejichž chování je výrazně ovlivněno sluncem. Stačí, aby v letní den Slunce zašlo na chvíli za mraky a vážky obvykle přestávají létat a často usedají na vegetaci. Jakmile začne slunce opět zářit, vážky opět začnou čile létat. Toto charakteristické chování bylo ověřeno na Podblanicku i během zatmění Slunce v roce 1999, kdy se náhle sešeřilo a došlo ke zřetelnému snížení teploty. Vážky na tuto skutečnost reagovaly obdobně jako každý den navečer, neboť odlétaly do okolních porostů přečkat domnělou noc. Jakmile zatmění pominulo, vážky se vrátily zpět na své stanoviště a pokračovaly v denní aktivitě. Na sklonku léta a na podzim vážky z okolí vod  ubývají a jakmile se začnou objevovat noční mrazíky zmizí docela. Kam se ale poděly?

Pozdní druhy vážek létají někdy až do časného podzimu a na konci jejich života můžeme nacházet jedince s omšelým zbarvením a často poškozenými, do různé míry potrhanými křídly. To naznačuje konec jejich životní pouti. Ostatně z přírody mizí i jejich přirozená potrava, kterou tvoří především různé druhy drobného hmyzu. Jak je ale možné, že se vážky opět v hojném počtu objeví následující jaro? Odpověď je nabíledni, zimu totiž přečkávají  jejich vajíčka nebo larvy žijící ve vodě. Nabízí se tedy konstatování, že všichni dospělci našich vážek na podzim uhynou. Ale to není pravda. Z tohoto obecného pravidla totiž existují v našich podmínkách dvě výjimky. Jedná se o dva druhy drobných hnědavě zbarvených šidélek, která přezimují ve stádiu dospělce. Takřka po celém území našeho státu se vyskytuje šídlatka hnědá (Sympecma fusca), mnohem vzácnější je  šídlatka kroužkovaná (Sympecma paedisca), která se objevuje jen na relativně malém území v západních Čechách.  Na zimu tyto šídlatky zalézají v závětří do vhodných úkrytů a škvír ve vlhké dřevinné vegetaci, která je dostatečně zastíněná. Zde přečkávají zimu až do prvních jarních dní, kdy je sluneční záření znovu probudí. Jedná se vlastně o první druhy vážek, které se někdy již v předjaří v naší přírodě objeví. Jsou odolné na chlad a bylo zjištěno, že se mohou pohybovat (lézt) ještě při teplotě -4° C (to je teplota, která naše ostatní druhy vážek již zahubí). Na Podblanicku se z uvedených druhů objevuje nenápadná šídlatka hnědá. Tento druh lze zastihnout od února až po počátek listopadu. Často odpočívá na rostlinách nad vodou, na březích či v blízkém okolí vody. Šídlatka hnědá patří mezi téměř ohrožené druhy. Dne 3.11.2014 jsem pozoroval pomalu šplhajícího jedince této šídlatky na omítce budovy Správy CHKO Blaník v Louňovicích. Pomalu směřovala k dřevěnému balkonu a možná, že ve zdejších škvírách mezi prkny nalezla vhodné místo na přezimování.

                                                                                                                                L.Hanel

Článek ke stažení

Obr. Šídlatka hnědá (Sympecma fusca) . Foto L.Hanel

2021-04-21T09:35:20+02:00
Přejít nahoru