Šídlo červené (Anaciaeschna isosceles) z řádu vážek (Odonata) patří mezi vzácné druhy na Podblanicku. Dá se poznat poměrně lehce podle celkově hnědého zbarvení (zadeček je bez nápadné kresby i bez modrých skvrnek), křídla jsou čirá s černou žilnatinou, oči jsou svítivě zelené. Lze ho zaměnit jedině s šídlem velkým (Aeshna grandis), které je ale větší, hnědočerveně zbarvené a jeho křídla jsou zlatavě hnědavá (žilnatina je hnědá). Šídlo červené je druhem na živiny bohatších prohřívaných stojatých vod zarostlých bažin, mokřadních luk či slepých ramen řek. Objevuje se ale i u člověkem vytvořených či jím ovlivňovaných lokalit (rybníky, pískovny, štěrkovny, zatopené příkopy). Dává přednost mělčím prosluněným a prohřívaným biotopům s bohatými porosty vegetace. Samička klade vajíčka osamoceně na plovoucí vegetaci nebo na vegetaci u břehu. Dravé larvy se ve vodě vyvíjejí 1-3 roky. Líhnutí dospělců probíhá od dubna do června. Létající jedince šídla červeného můžeme zastihnout kolem vod někdy až do srpna.
Tento druh se v České republice objevuje jen roztroušeně. Vzhledem k jeho sporadickému výskytu je tento druh zařazen v posledním Červeném seznamu do kategorie zranitelný.
Na Podblanicku bylo šídlo červené poprvé nalezeno v přírodní rezervaci Podlesí v roce 1998. Nové nálezy byly zaznamenány na polovypuštěném rybníku u statku Skalkov jihovýchodně od Vlašimi (mapovací čtverec 6255, nadmořská výška 470 m n. m.) až v letošním roce, kdy 5. června 2011 zde byli pozorováni dva létající samečci. Dne 16. června 2011 bylo pozorováno ing. Jiřím Pokorným sedm jedinců šídla červeného v přírodní rezervaci Podlesí u Býkovic (mapovací čtverec 6355, nadmořská výška 480 m), a to včetně tzv. tandemu, kdy sameček létá určitou dobu společně se samičkou a přidržuje si ji svými zadečkovými přívěsky. Jedná se o epigamní chování, které předchází vlastní kopulaci a pak kladení vajíček. Lze tudíž oprávněně předpokládat, že se na Podblanicku toto šídlo rozmnožuje (dříve byl tento druh v tomto regionu hodnocen jen jako migrant). Bude zajímavé v dalších letech sledovat, zda se šídlo červené stalo skutečně trvalou součástí podblanické odonatofauny.
Lubomír Hanel (foto autor)
Sameček šídla červeného odchycený na rybníku u statku Skalkov 5. 6. 2011. (Foto L.Hanel)