Lesklice jižní (Somatochlora meridionalis)

Balkan Emerald – Balkan-Smaragdlibelle – Ligotavka – Miedziopierś

Středně velká lesklice typicky kovově zelená, někdy má hruď, nikoliv zadeček, nádech do bronzova. Velmi podobná lesklici zelenavé (S. metallica), od ní se liší především přítomností malé žluté až okrové skvrny na boku hrudi o velikosti asi 1 mm (samice může mít ještě druhou žlu- tou skvrnu). Plamky jsou tmavě hnědé až černé, mírně kratší než u S. metallica. Samčí zadečkové přívěsky mají podobný tvar jako u S. metallica, jsou ale mírně štíhlejší a delší. Křídla zejména mladých samic mají v přední části hnědožlutý nádech (zpravidla výraznější než u S. metallica), v zadní části jsou průsvitná.

Až na detaily dvojče lesklice zelenavé (S. metallica), ke které byla dříve řazena jako poddruh. Lesklice zelenavá (S. metallica) má jednobarevné boky hrudi bez žlutých skvrn, plamky na křídlech hnědé a delší. Samci S. metallica mají kratší a širší zadečkové přívěsky. Na společně obývaném území a na okraji areálů se mohou vyskytovat i přechodné formy.

Východomediteránní druh, u nás na okraji areálu, nalezená zatím jen jednou na Jižní Moravě. Obývá převážně menší pomalu tekoucí lesní nebo zastíněné potoky. U nás byl nalezen u malého mělkého potůčku zastíněného olšemi v nivě Vláry.

Ohrožení

Samci létají nad potokem nebo v blízkosti břehů, vyhýbají se osluněným místům. Aktivní jsou často i za zhoršeného počasí. Samice se při kladení vznáší na místě a klepáním o vodní hladinu nebo kořeny dřevin odkládá vajíčka.

Velmi podobné jako S. metallica. Hřbetní trny u S. meridionalis jsou na S9 přibližně stejně dlouhé jako na S8, jen vzácně jsou na S9 kratší (jako u S. metallica). Boční trny na S9 jsou dlouhé, přibližně 2x delší než na S8 a přesahují polovinu cerků.