Český svaz ochránců přírody Vlašim
Popis
Velikostí i postavou velmi podobná vážce žíhané (S. striolatum). Pro obě pohlaví je diagnostický rozsah černé barvy na obličeji, která přesahuje z černého švu nad če- lem dolů podle kraje očí a tvoří charakteristické „vousy“ (viz anglický název). Zbarvení zadečku samců je téměř totožné se S. striolatum, zbarvení hrudi je hnědé, na boku s naznačenými (zejména v dolní části) rudohnědými pruhy, jejich dolní okraj může být žlutavý. I samice se velmi podobají samicím v. žíhané (a též k stáru červen jí), ale jejich kladélková chlopeň je zřetelně špičatější a odstává od zadečku ve víceméně pravém úhlu. Specifický je též sekundární pohlavní aparát samce. Při určování může pomoci i světlé zbarvená zadní strana stehen předních nohou (černá barva je jen na přední straně).
Podobné druhy
Zejména vážka žíhaná (S. striolatum), viz popis rozdílů tamtéž.
Výskyt, habitat
Palearktický druh, u nás jedna z nejrozšířenějších a nejhojnějších vážek, na rozdíl od S. striolatum ji lze zastihnout i v nejvyšších polohách. Jinak shodné s vážkou žíhanou.
Ohrožení
Druh nemá žádný status ohroženosti, na území ČR není ohrožen a nevyžaduje žádnou zvláštní ochranu.
Chování, zvyky
Samci preferují prominentní místa (vysoké stonky, dráty, kůly, vyčnívající větve keřů), odkud vyletují za kořistí či za samicemi. Ovipozice probíhá obvykle v tandemu, při nízkém letu v řídké hladinové vegetaci. Vážka obecná patří k výborným letcům, často ji nalezneme daleko od reprodukčních lokalit, na lesních cestách, pasekách apod. Na těchto místech též často sedá na zem či na vyhřáté kameny nebo kmeny.
Larvy, svlečky
Larvy žijí v malé hloubce většinou v sedimentu na dně, popř. mezi vodními rostlinami. Boční trny na S9 jsou velmi dlouhé, naopak hřbetní trny jsou drobné. Důležitým mikroskopickým znakem je zadní okraj sternitů S7 a S8, kde není, na rozdíl od podobných druhů S. sanguineum, S. meridionale a S. striolatum, řada štětinek.
