Český svaz ochránců přírody Vlašim
Popis
V rámci rodu Somatochlora spíše menší a subtilnější druh. Základní barva těla je matně černá, s bronzově kovovým nádechem, hruď je tmavozelená, kovově blýs- kavá, světle ochlupená, oči jsou kontrastní, zářivě zelené. Žluté skvrny na hlavě nejsou vzájemně spojeny do podkovy. Samci mají v oblasti S3 velmi výrazně zúžený zadeček (konec S3 a začátek S4 jsou štíhlé). U obou pohlaví je mezi S2 a S3 žlutý pruh, výraznější u samic, pro něž je také typická párová žlutá skvrna na bocích S5, viditelná i při pohledu svrchu. Dobře viditelným znakem pro druhové určení samců je charakteristický tvar jejich zadečkových přívěsků, připomínající tvarem lesnickou měrku na stromy. U samic kladélková chlopeň jen neznatelně vystupuje z obrysu těla.
Podobné druhy
Z našich druhů je nejpravděpodobnější záměna s lesklicí horskou (S. alpestris), která se, kromě podobného tmavého zbarvení, vyskytuje i na podobných stanovištích. Lesklice horská je však o něco robustnější, a zúžení zadečku samce na S3 není tak protáhlé jako u S. arctica. S. alpestris má navíc světlejší (až bílý) a zřetelně výraznější proužek mezi S2 a S3. Odlišné jsou i zadečkové přívěsky samců a postavení kladélkové chlopně samic. Lesklice zelenavá (S. metallica) má jasněji zelenou barvu těla, na přední části hlavy má žluté skvrny spojené do podkovy.
Výskyt, habitat
Eurosibiřský druh s areálem až do Japonska, v kontinentální Evropě rozšířen spíše ostrůvkovitě, což je dáno jeho vazbou na rašeliniště. Lze jej nalézt na horských vrchovištích (spíše v okrajových částech) i ve středních a nižších polohách, např. v řídkých blatkových porostech nebo prameništích v rašelinných smrčinách. Na rozdíl od lesklice horské (S. alpestris) se vyhýbá větším vodním plochám.
Ohrožení
V ČR je S. artica ohroženým druhem (EN). Nejzávažnější negativní jevy představují zejména antropogenní změny vodního režimu, povrchová odvodnění a lesnické meliorace, popřípadě plošná těžba rašeliny. Závažnými rizikovými faktory jsou také přirozená sukcese a procesy terestrifikace, což se děje také v důsledku bezzásahového režimu v rezervacích. Z aktuálních rizik lze dále jmenovat eutrofizaci, znečišťování vnějšími zdroji, atmosférické depozice dusíku a odlesňování okolí rašelinišť spojené s následným vysušováním. Vážným problémem je také zvyšování izolace oddělenýcj lokálních populací.
Chování, zvyky
Samci hlídkují opakovanými přelety nad hájeným teritoriem (šlenky, kaliště apod.), obvykle ve výšce 0,5-1 m, s častými zastávkami ve vzduchu nebo častým stoupáním do výšky. Při lovu kořisti se vzdalují od teritoria, obvykle loví v korunách stromů, lze je potkat i podél lesních cest v okolí rašelinišť. Samice při kladení odhazují za nízkého letu vajíčka „ťukáním“ koncem zadečku do vody či vlhkého mechu, obvykle v porostu ostřic či sítin, kde je prozradí šustění křídel.
Larvy, svlečky
Larvy žijí mezi ponořenými částmi rašeliníku, svlečky bývají zanechávány nejčastěji na ostřicích. Larvy jsou podobné S. alpestris. Zadeček nemá trny, ale husté chlupy na celém povrchu. Na břišní straně zadečku je v okrajích přední části S7 oddělen trojúhelníkovitý sklerit tak jako na jiných segmentech. Břišní strana zadečku je však velmi hustě ochlupená, proto mohou být sklerity přes toto ochlupení hůře viditelné. Anální pyramida je méně nápadná a méně vyčnívá z obrysu těla.
