Popis
Jediné šidélko na velké části Evropy, které má holeně nohou nápadně světlé, rozšířené a obrvené. Tělo má mírně delší než naše ostatní běžná šidélka. Modré zbarvení těla samců působí vybledlým dojmem, samice jsou smetanově okrové až žlutohnědé. Na zadečku obou pohlaví se nacházejí podélné černé skvrny, čerstvě vylíhlí jedinci jsou krémově bílí s omezenou černou kresbou na zadečku, ta se teprve během několika dnů zvýrazní. Hlava je nápadně široká a krátká, s tmavým příčným pruhem na temeni, čelo je světlé. Hruď je v rámci šidélek nápadně pruhovaná, jelikož antehumerální pruhy jsou zdvojené. Pro odlišení od jiných stejnokřídlic lze použít i znaky na křídlech – diskoidální políčko v křídelní žilnatině obdélníkové (na rozdíl od trojúhelníkového či lichoběžníkového tvaru u ostatních zygopterních vážek), plamky na křídlech samců jsou světle hnědé, u samic výrazně žlutohnědé.
Podobné druhy
Šidélko brvonohé je jen obtížně zaměnitelné. Modře zbarvená šidélka čeledi Coenagrionidae mají nerozšířené, obvykle tmavší a nevýrazně obrvené holeně. Je- jich modrá barva je mnohem sytější. Podobné druhy žijí až v západním nebo východním Středomoří.
Výskyt, habitat
Toto šidélko žije v podstatné části Evropy a západní Asie. V ČR žije hojně po celém území státu kromě horských oblastí. Jde o nenáročný druh, vyskytuje se zejména u pomaleji tekoucích vod různé velikosti, od potůčků až po velké řeky. Stejně často se vyskytuje i u stojatých vod, především chovných rybníků. Velmi početné může být u přerybněných nádrží.
Ohrožení
Druh není na území ČR ohrožen a nevyžaduje žádnou zvláštní ochranu.
Chování, zvyky
Šidélka poletují v blízkosti břehu, často usedají na ve- getaci. Vajíčka kladou v tandemu do plovoucího rostlinného materiálu, např. do ležících stonků chrastice. Při kladení se často sdružuje více párů na malém prostoru. Líhnutí tohoto šidélka není synchronizova- né, dochází k němu v průběhu druhé poloviny jara a léta, proto i dospělce může zastihnout v přírodě téměř po celou sezónu od května do října.
Larvy, svlečky
Larvy žijí mezi ponořenými částmi příbřežních rostlin. S ostatními larvami jsou nezaměnitelné díky tmavým zadečkovým přívěskům vytaženým na konci do dlouhé nitky. Larvy některých jiných druhů šidélek mohou mít také přívěsky protažené, ale jen do špičky, nikoliv do vlákna. Nohy jsou nápadně pruhované. Svlečky jsou nalézány na stoncích rostlin v blízkosti břehu.