Český svaz ochránců přírody Vlašim
Popis druhu
Velký a robustní druh klínatky s typickou trojkombinací zelené, žluté a černé barvy. Hlava, oči a hruď jsou jasně „jablkově“ zelené, hruď přitom se slabými černými pruhy. Zelenočerná kombinace přechází na první zadečkové články, od S3 je zadeček žlutočerný. Nohy jsou černé, žlutě žíhané. Zadečkové přívěsky samců jsou krátké a světlé. Detailní určovací znaky jsou na křídelní žilnatině, charakteristické jsou i zadečkové přívěsky samců a samičí kladélková chlopeň. Tato klínatka dostala jméno podle dvou rohů na temeni hlavy, rohy jsou však přítomny pouze u samic, které ovšem potkáme v přírodě spíše výjimečně.
Podobné druhy
Záměna je vzhledem k typické barevné trojkombinaci málo pravděpodobná, teoreticky snad s ostatními klínatkami, které jsou však zbarveny pouze v kombinaci žluté (šedožluté) a černé. Vzhledem k zelené barvě je při letmém pozorování možná záměna letících jedinců s lesklicí zelenavou (Somatochlora metallica), která se občas také vyskytuje u potoků a řek.
Výskyt, habitat
Druh s centrem výskytu ve východní Evropě. V ČR je obecně běžnější v Čechách než na Moravě. Obývá potoky a řeky různé velikosti v nížinách až v podhůří. Důležitá je dostatečná čistota vody a přirozené dno tvořené hrubším pískem. Nejpočet- nější je např. na řekách Ploučnice, Smědá, Chru- dimka, Orlice, Metuje, Stropnice a Lužnice.
Ohrožení
Podle Červeného seznamu ohrožených druhů ČR je ohroženým druhem (EN), dle údajů v aktuální databázi jen druhem zranitelným. Nejrizikovějšími faktory jsou regulace vodních toů, jejich napřimování a splavňování, zánik příčné i podélné členitosti říčního koryta, znečišťování vody, snižování samočistících schopností toků, stavba jezů a přehradních nádrží, zvyšování rozsahu a efektů extrémních vodních průtoků (nadměrných i minimálních), těžba písku a štěrku z říčních koryt, intenzivní chov lososovitých ryb (především věkových tříd 2+, tzn. dvouletých a starších ryb) a jejich nadměrné obsádky. Negativním jevem je rovněž odstraňování písčitých náplavů („lavic“), což se uskutečňuje ve zvýšené míře v rámci také současných protipovodňových opatření.
Chování, zvyky
Samci obvykle létají nízko houpavým letem nad vodní hladinou vodního toku, často střídají oba břehy, kde usedají na příbřežní bylinnou vegetaci nebo křoviny, popř. i na holé břehy či na kameny v toku Při lovu kořisti létají nad pasekami a lesními cestami, rádi sedají na vyhřátou zem. Často se vzdalují od řeky, v některých případech zalétají k vrcholům okolních kopců, i desítky kilometrů daleko (hill-topping). Samice žijí skrytým způsobem života, zdržují se hlavně ve vegetaci, a to i ve větší vzdálenosti od vody. Kopulace se obvykle odehrává v závěsu na okolní vegetaci. Samice klade vajíčka za letu bez doprovodu samce. Imága lze pozorovat celé léto až do začátku podzimu.
Larvy a svlečky
Robustní larvy číhají zahrabané v písku na kořist. Mají výrazné, zahnuté hřbetní trny a boční trny na 6. abdominálním článku. Křídelní pochvy se na rozdíl od larev r. Gomphus rozbíhají. Svlečky lze nalézt nejčastěji v blízkosti břehové čáry na příbřežní vegetaci, méně také na kamenech, zdech, pilířích ve výšce 20 – 80 cm nad vodní hladinou. Larvy jsou hodně podobné larvám Onychogomphus forcipatus, které se liší absencí bočního trnu na 6. zadečkovém článku.
