Vážka tmavoskvrnná (Leucorrhinia rubicunda)

Menší vážka, v rámci rodu spíše střední velikosti, postavou velmi podobná L. pectoralis, zbarvením spíše připomíná L. dubia. Dospělí samci jsou černí s červenými skvrnami na hrudi i na hřbetě zadečku. Plamky mají rudohnědé, dobrým odlišujícím znakem světlá barva po celé delce hrany přední žilky (costy) předních párů křídel. Přední křídla samců nejsou u kořene tmavě zbarvená. Spolehlivou determinaci zaručí podoba sekundárního genitálu. Samice a mladí samci jsou černí, žlutě skvrnití, skvrny na zadečku mají oválně podlouhlé, v distálním směru zašpičatělé. Žlutá skvrna samic na S2 je přibližně srdcovitého tvaru. Samice mají černé skvrny na bázi zadních křídel, na předních je černě zbarvené střední kubitální políčko. Kladélková chlopeň samice je víceméně rovně zakončená, jen s párem malých výrůstků

Dospělí samci se často zaměňují s L. dubia, která je ale menší, má štíhlejší zadeček, má costu světlou až od nodu a kořeny předních křídel jsou tmavohnědé. Rozdíly jsou na stavbě sekundárního genitálu. Nelze se spolehnout výhradně na rozdíl v barvě plamek, někteří samci L. dubia je mohou mít též rudohnědé. Mladí samci a samice jsou snadno zaměnitelní se žlutě skvrnitými jedinci L. pectoralis, vodítkem může být mírně odlišný tvar skvrn na zadečku. U samic je nejspolehlivějším znakem tvar kladélkové chlopně, kterou má L. pectoralis s dvěma výraznými výběžky (vyžaduje odchyt a prohlídku v ruce), u samců dobře viditelný rozdíl ve tvaru sekundárního genitálu.

Západosibiřský druh zasahující do severovýchodní až střední Evropy. Preferuje rašelinné i jiné oligotrofní vody, od lesních rybníčků po humolitové těžební jámy, ale nevystupuje do vysokých nadmořských výšek. U nás řídce se vyskytující vážka, díky podobnosti s L. dubia může unikat pozornosti. Vyskytuje se většinou spolu s v. jasnoskvrnnou. Jedna z našich prvních vážek, líhnoucí se již v druhé polovině dubna. Výskyt je omezený na jarní měsíce, s maximem v květnu, jen zřídka do července.

Ohrožení

V ČR ohrožený druh (EN), jehož ohrožení má podobné příčiny jako u druhu L. pectoralis. Rizikovými faktory jsou vysoušení, antropogenní změny vodního režimu, povrchové odvodnění, lesnické meliorace či plošná těžba rašeliny. Významně negativně působí přeměny přírodě blízkých mokřadů na nádrže s intenzivními rybochovnými aktivitami, resp. chov ryb s nevhodnou rybí obsádkou, jelikož L. rubicunda je velmi málo tolerantní k přítomnosti ryb. Aktuálně velké nebepečí souvisí s necitlivými terestrickými rekultivacemi zavodněných ploch spontánně se vyvíjejících v regionech hornické a pohornické krajiny.

Podobné jako L. dubia, oproti ní však vede sedavější způsob života, nevyletuje tak často nad otevřenou hladinu, často sedí na nižších větvích stromů kolem vody či na vyšší bylinné vegetaci, kde nalezneme i kopulující páry.

Larvy žijí mezi ponořenými částmi rašeliníků. Podobně jako u L. dubia a L. pectoralis tmavé skvrny na břišní straně zadečku splývají většinou do podélných pruhů. Larva L. rubicunda je nejméně trnitá ze všech našich druhů, zakrnělé nebo slabě vyvinuté tenké hřbetní trny má jen po S6, S7 až S9 jsou bez hřbetních trnů. Velmi krátké boční trny jsou jen na S8 a S9.