Český svaz ochránců přírody Vlašim
Popis
Menší vážka, se štíhlým zadečkem. Jako všechny druhy r. Leucorrhinia má bílý obličej. Dospělí samci jsou šedočerní, hruď je tmavá, nevýrazně kovově lesklá, zadeček s šedavým ojíněním zejména v první třetině (S3-S4), ojínění může přesahovat i na hruď a další článek zadečku. Oči samců jsou leskle šedomodré, s rudohnědou skvrnou. Mladí samci jsou podobní samicím, které jsou černavé, se žlutými skvrnami, které tvoří na S1-S3 charakteristickou kresbu (na S2 doširoka roztažená párová žlutá skvrna, na S3 na hřbetě rozpojený žlutý pruh), na dalších článcích zadečku jsou žluté skvrny nevýrazné a dlouze protažené, ke konci se vytrácí. Oči mají samice hnědé. U obou pohlaví jsou na bázi zadních křídel tmavohnědé skvrny, u samic mohou přecházet do jantarova. Zadečkové přívěsky jsou bílé, plamky velmi tmavé, z vnější strany kontrastně lemované políčky s bílými žilkami.
Podobné druhy
Nejpodobnějším druhem je vážka široká (L. caudalis), kterou odlišuje výrazně rozšířená poslední třetina zadečku, a světlé až bílé plamky. Samci dalších druhů r. Leucorrhinia nejsou ojínění, u samic je možná záměna se samicemi (či mladými jedinci) L. dubia, které se liší jak uspořádáním skvrn na S1-S3, tak i absencí bílého lemování tmavých plamek.
Výskyt, habitat
Palearktický druh, v Evropě západní okraj areálu s výrazně ostrůvkovitým rozšířením, což platí i pro naše území, kde patří mezi vzácné druhy. Obývá čisté, oligotrofní, popř. rašelinné vody (mělké tůně v pískovnách, lomech, lesní rybníčky), vhodnější jsou spíše pionýrské biotopy s volnou vodní hladinou a litorálem zarostlým např. bahničkou (Eleocharis). Na těchto lokalitách může být i velmi početná. Doba výskytu imág od května do srpna, s maximem v červnu a červenci, tedy nejpozději ze všech našich druhů r. Leucorrhinia.
Ohrožení
Podle Červeného seznamu ohrožených druhů ČR je kriticky ohroženým druhem (CR). Vzácný výskyt a vysoký stupeň ohrožení vyplývají ze zániku, resp. degradace stanovišť a následného nedostatku mikrohabitatů vhodných pro uskutečnění larválního vývoje. Závažné problémy představují populačně ekologické aspekty týkající se nízkých populačních hustot a nadměrné izolace zbytkových populací. Rizikovými faktory jsou dále změny vodního režimu u lesních rašelinných rybníků a mokřadů, především odvodňování, vypouštění rybníků a výrazná manipulace s vodní hladinou, zimování rybníků. Významný negativní vliv má také přeměna přírodě blízkých mokřadů na nádrže s intenzivními rybochovnými aktivitymi s nevhodnou rybí obsádkou, dále úpravy břehů, vyhrnování bahna nebo znečišťování vody vnějšímizdroji (např. splachy hnojiv a pesticidů z okolních zemědělských ploch).
Chování, zvyky
Samci proletují nízko nad otevřenou hladinou, často daleko od břehu, přitom je i na dálku dobře viditelný kontrast tmavých plamek a bílých žilek sousedních políček, stejně jako „svítící“ bílé zadečkové přívěsky. Často sedají na větve a stonky trčící z vody nebo na okolní vegetaci, kde též můžeme nalézt odpočívající samice a kopulující páry.
Larvy, svlečky
Larvy žijí na ponořené vegetaci. U L. albifrons tmavé skvrny na břišní staně zadečku splývají do příčných pruhů, nicméně u larev tohoto druhu černá kresba často chybí. Larvy mají výrazné dlouhé a tenké trny, boční trny jsou jen na S8 a S9, hřbetní trny až po S8.
