Český svaz ochránců přírody Vlašim
Popis
Středně velká lesklice, tmavozeleně až bronzově kovově lesklá, se žlutými až okrovými skvrnami na spodu zadečku, především v jeho bazální části. Od podobných druhů r. Somatochlora se liší především absencí žluté barvy na čele, samci mají kyjovitě rozšířený zadeček zejména v oblasti S7-8 (tedy u více u konce). Kladélková chlopeň samic je krátká a nevystupuje z obrysu těla. Další druhově specifické znaky jsou na zadečkových přívěscích samce a žilnatině křídel.
Podobné druhy
Záměna je možná především s lesklicí zelenavou (Somatochlora metallica), která ovšem má, stejně jako další druhy rodu Somatochlora, žlutou barvu na čele. Lesklice zelenavá je navíc zřetelně zelenější, samci mají zadeček nejširší v oblasti S6-S7 a u jejích samic je kladélková ch- lopeň dlouhá a postavená téměř kolmo k tělu. Vodítkem může být i dílem rozdílná doba výskytu. Na rašeliništích či v jejich okolí lze C. aenea zaměnit s tmavými druhy lesklic – subtilnější lesklicí severskou (S. arctica) a především s robustnější lesklicí horskou (S. alpestris), avšak i pro ně platí – krom žluté barvy na čele – rozdílný tvar zadečku (a zadečkových přívěsků) samců a téměř černá barva těla.
Výskyt, habitat
Naše běžná vážka ve všech oblastech s výjimkou nejvyšších horských poloh. Obývá všechny typy stojatých vod, od příkopů po údolní nádrže, upřednostňuje břehy se stínícími stromy, které přesahují korunami až nad vodu. Častá je na rašeliništních biotopech v nižších a středních polohách, u tůní v lomech nebo lesních rybníků. Je to jedna z našich prvních jarních vážek. Objevuje se dříve než druhy r. Somatochlora, od konce dubna do konce července, s maximem v červnu.
Ohrožení
Druh nemá žádný status ohroženosti. Potenciální negativní faktory představují především nešetrné technické zásahy do toků a zásahy, které mohou vyvolat změny hydrologického režimu aluviálních oblastí, především meliorace zastíněných příkopů včetně likvidace břehových porostů. V horských oblastech na ršeliništích je případným ohrožením vápnění lesních porostů, které může narušit chemizmus lokality a způsobit eutrofizace lokality.
Chování, zvyky
Samci jsou typičtí svými nekonečnými průlety sem a tam podél břehu, obvykle ve výšce do 0,7 m nad hladinou, s častými několikasekundovými zastávkami, často ve stínu stromů či strmých břehů. Nápadné jsou přitom jejich svítivě zelené oči. Málokdy odpočívají na vegetaci. Dospělé samice lze obvykle zastihnout jen při kladení, kdy v letu velmi nízko nad hladinou odhazují v krátkých intervalech vajíčka, obyčejně těsně u břehu, přitom je může prozradit šustění křídel o vegetaci.
Larvy, svlečky
Larvy žijí mezi ponořenými částmi rostlin. Exuvie lze nalézt na stoncích bylin i dřevin v blízkosti břehu, ale i několik metrů od břehu. Larvy jsou nezamněnitelné díky extrémně dlouhým nohám, hřbetní trny mají krátké, špičaté a přiléhající k tělu. Tělo má kontrastní kresbu, nápadný je hlavně tmavý příčný pruh na hlavě.
