Český svaz ochránců přírody Vlašim
Popis
Jako u ostatních šidélek je pro diagnostiku důležitá černá kresba na 2. zadečkovém článku. U šidélka ozdobného má tvar písmene „U“ nebo mělké „W“ se stopkou, kterou je napojena na okraj 3. zadečkového článku. Skvrny na dalších zadečkových článcích jsou směrem dopředu protaženy v dlouhé tenké hroty, zvláště na S3 až S5. Postokulární skvrny na hlavě obou pohlaví mají zadní okraje laločnaté, odtud pramení české jméno. Plamky jsou tmavé, kosočtverečné. Samice mají zvláštní zbarvení, přední části jejich zadečkových článků jsou jasně modré, černé jsou zadní 2/3 článku s černým dopředu vybíhajícím hrotem. Boky hrudi a zadečku samic jsou zelené, někdy jasně modré.
Podobné druhy
Záměna samců je při pozorném pohledu málo pravděpodobná vzhledem k specifickému biotopu i charakteristické kresbě na S2. Při povrchním pohledu může vzdáleně připomínat jiná šidélka, nejčastěji C. pulchellum, C. puella nebo Enallagma cyathigerum. V případě samic je nejsnáze zaměnitelná světlá forma šidélka páskovaného (C. puella) nebo šidélko jižní (C. scitulum), které má podobnou převahu modré barvy na zadečku. C. scitulum má navíc i podobnou kresbu na 3. článku, na dalších článcích jsou ale světlé skvr- ny převážně propojeny v jednu větší. Místy uváděný dobrý určovací znak pro C. ornatum – laločnatý okraj postokulárních skvrn – má někdy i C. pulchellum. Spolehlivým znakem je tvar pronota.
Výskyt, habitat
Východomediteránní druh, ve střední Evropě se vyskytuje ostrůvkovitě. U nás je známé z teplých oblastí Polabí, severozápadních Čech a Znojemska. Žije výhradně u malých potoků, struh a kanálů v nezalesněné zemědělské krajině nebo na hnědouhelných výsypkách. Preferuje úseky s pestrou vegetací, vyhýbá se úsekům zarostlých rákosem nebo dřevinami. V minulosti bylo na mnoha místech pravděpodobně přehlíženo z důvodu vážkařsky „neatraktivního“ biotopu (kopřivami a svízelem zarostlé kanály mezi lány polí).
Ohrožení
Podle čeerveného seznamu ohrožených druhů ČR jde o kriticky ohrožený druh (CR), jehož velmi vzácný výskyt v ČR je ovlivněn jednak biogeografickými, jednak ekologickými aspekty. Hlavní příčinou ohrožení je likvidace vhodných stanovišť, kterými jsou menší, přírodě blízké, otevřené a osluněné vodní toky v nezalesněné krajině. Z konkrétních negativních faktorů jde o znečišťování a eutrofizaci vod, regulaci vodních toků spojenou s výraznými změnami hydrologických ražimů i struktury a druhového složení vodní vegetace. V důsledku těchto dějů dochází k přímé u nepřímé likvidaci charakteristických druhů a šíření ruderálních rostlin, nitrofilních druhů i invazivních neofytů. Geografické omezení výskytu je dáno tím, že se ČR nachází v okrajových partiích areálu, který k nám zasahuje pouze svým severozápadním okrajem.
Chování, zvyky
Šidélko poletuje v korytě potoka, často sedí na vegetaci. Mimo potok nelétají. Nejčastěji je vyplašíme při procházení potokem. Šidélko ozdobné se vyskytuje v přírodě asi nejkratší dobu ze všech našich vážek, a to po dobu pouhého jednoho měsíce, čím dříve se objeví, tím dříve zase zmizí. Podle aktuálních klimatických podmínek k líhnutí dochází v polovině května, v chladných letech až začátkem června.
Larvy, svlečky
Larvy žijí v potocích mezi kořeny rostlin (nejčastěji chrastice, zblochan), svlečky se nacházejí na stéblech a listech trav v blízkosti koryta potoka. Larvy jsou snadno poznatelné od ostatních šidélek díky nezvykle malým, špičatým žaberním lístkům s nezřetelným uzlíkem posunutým k zadnímu okraji. Spíše připomínají larvy rodu Ischnura s regenerovanými, tedy menšími, přívěsky, než jiné naše druhy Coenagrion. Jediný druh, který má podobné larvy, je u nás zatím nezjištěný C. mercuriale.
