Šidélko lesklé (Nehalennia speciosa)

Popis

Nejmenší vážka Evropy, dlouhá jen 2,5 cm. Křídla jsou vzhledem k zadečku nezvykle krátká, se světlými plamkami. Tělo je na hřbetní straně zelené, kovově lesklé. U samců jsou spodní strana hlavy, boky hrudi, zadečku a hřbet konce zadečku zbarveny světle modrošedě (barevný vzor jako u šídlatek). U samic je v těchto partiích nahrazena modrošedá barva většinou žlutohnědou, některé samice jsou androchromní, to znamená zbarvené podobně jako samci. Nohy jsou světlé.

Podobné druhy

Záměna je vzhledem k miniaturní velikosti prakticky

vyloučena, žádná jiná vážka v Evropě není tak malá. Barevnou kombinací se Nehalennia spíše blíží šídlatkám, např. š. zelené (Lestes virens), které jsou však výrazně větší.

Výskyt, habitat

Severský druh, ve střední Evropě žije jen ostrůvkovitě. U nás je toto šidélko známé ze dvou lokalit – slatiniště Kramářka u Veselí nad Lužnicí a Břehyňský rybník u Doks (tam bylo nalezeno až v 2014, i když je možné, že populace je tam dlouhodobě). Šidélko lesklé žije na rašeliništních biotopech s navazujícími ostřicovými porosty (hlavně Carex rostrata).

Ohrožení

U násm, stejně jako ve většině evropských zemí, je to kriticky ohrožený druh (CR), který je v mnoha regionech Evropy na ústupu. Hlavními ohrožujícími faktory jsou: a) spontánní vysychání stanovišť v důsledku extrémně horkých a suchých letních období, resp. klimatických změn, také antropogenní odvodňování, zejména meliorace, b) změny ve složení a struktuře charakteristické vegetace, především v souvislosti se zvyšováním úživnosti vod a dlším zněčišťováním, s tím souvisejí takéodlesńování a plošné zdroje znečištění ze zemědělsky obhospodařovaných ploch (využívání drenáží), c) procesy terestrifikace vedoucí k částečnému až k úplnému zazemnění vodního biotopu a jeho pokrytí alochtoní a následně stinnou lesní vegetací, d) zvyšování izolace oddělených lokálních populací, růst vzdáleností mezi nimi a následně zamezení jejich propojení genovým tokem prostřednictvím rozptylu jedinců.

Chování, zvyky

Šidélko Nehalennia speciosa je nejen nejmenší evropská vážka, ale také nejnenápadnější, a to jak díky své miniaturní velikosti, tak pro skrytý způsob života. Většinou sedí na stéblech a listech ostřic, za stébla se i schovávají. Létají většinou jen na velmi krátké vzdálenosti mezi jednotlivými stébly ostřic uvnitř porostu. Nejspíše je objevíme tak, že je vyplašíme při procházení ostřicových porostů (pokud se ovšem budeme velmi pozorně dívat pod nohy), případně smýkáním.

Larvy, svlečky

Larvy žijí na ponořených částech rostlin, především ostřic, exuvie se nacházejí na stéblech ostřic. Larvy jsou rovněž velmi malé, před líhnutím měří jen 11– 14 mm. Žaberní přívěsky se rozšiřují směrem dozadu, pak jsou náhle prudce zúženy do malé špičky. Spolehlivým znakem je přítomnost pouze jed- noho páru štětinek na prementu, všechna naše ostat- ní šidélka mají 2 nebo 4 páry štětinek (1 pár štětinek má ještě západoevropské šidélko pozdní (Ceriagrion tennelum).