Šídlo pestré (Aeshna mixta)

Samci mají na základním tmavohnědém podkladu modře skvrnitý zadeček a dva výrazné žlutomodré pruhy na boku hrudi. Žluté antehumerální proužky jsou velmi malé, ale zřetelné. Oči samců jsou v odstínech modré. Imaturní samci jsou světlejší (jako samice) a skvrny na zadečku jsou jemně fialové. Samice jsou kaštanově hnědé a skvrny na zadečku mají žluté, oči hnědé. Druhově diagnostická je světlá, černě lemovaná skvrna ve tvaru „hřebíku“ na vrchní straně S2, další určovací znaky jsou na žilnatině zadního křídla.

Barevně nejbližší šídlu sítinovému (A. juncea), ale výrazně menší. Diagnostický je žlutý, černě olemovaný „hřebík“ na vrchní straně S2, který jiným podobně zbarveným šídlům chybí. A. juncea se navíc obvykle vyskytuje na jiných biotopech – rašeliništích a lesních rybníčcích. Velikostí i žilnatinou na zadním křídle shodné šídlo rákosní (Aeshna affinis) se liší žlutozelenými až zelenomodrý boky hrudi včetně S1. Navíc na vrchu hrudních článků mají samci A. mixta znaky žluté, zatímco A. affinis modré.  Podobně malé šídlo horské (Aeshna caerulea) se vyskytuje na zcela odlišných stanovištích – vrchovištích našich nejvyšších hor. Krom diagnostického užšího kontaktu očí (viz popis A. caerulea) mají jeho samci mnohem vyšší podíl modré barvy na zadečku, u samic zase chybí typická žlutá kresba na S2. Při povrchním pozorování připadá do úvahy i záměna se šídlem lučním (Brachytron pratense), to však má krom jiné doby výskytu zřetelně mohutnější zadeček, mnohem větší podíl žlutozelené na hrudi a u samců i výrazné antehumerální pruhy. Rovněž samice šídla lučního se liší vzorem žlutých skvrn zejména na boku zadečku.

Jedno z našich nejběžnějších šídel druhé poloviny léta, v nížinách a středních polohách na většině typů stojatých vod (kromě rašeliništních) s otevřenou vodní hladinou a porosty tvrdé emergentní vegetace (rákos, orobinec apod.). Jde o jeden z mála druhů vážek běžných i u in- tenzivně obhospodařovaných rybníků.

Ohrožení

Jako u jiných šídel samci hlídají své teritorium opakovanými průlety podle břehu ve výšce od 20 do 150 cm nad vodou, často a relativně dlouho (5 – 10 s) se přitom zastavují v letu na místě. Rádi usedají na litorální vegetaci, na rozdíl od jiných šídel i ve vodorovné poloze. Samice kladou samostatně, obvykle v litorálním porostu. Tento druh občas vytváří lovecká hejna (typicky v podvečer) o desítkách až stovkách jedinců, hejna se mohou objevovat i daleko od vody.

Larvy jsou výrazně trnité, trny na S9 jsou dlouhé jako celý S10. Tím se odlišují od všech ostatních larev rodu. Některé další znaky (úzká maska, trn na S6) má podobné jako larvy šídla modrého, malou velikostí se podobá larvám Aeshna affinis. Larvy žijí mezi ponořenými částmi rákosu a jiných litorálních rostlin, svlečky se nacházejí většinou na stoncích 0,5 až 1 m vysoko.