Šídlo sítinové (Aeshna juncea)

Popis druhu

Velké „archetypální“ šídlo, pro rod Aeshna stypickým mozaikovitým zbarvením zadečku. Samci a samice jsou podobně velcí, samec je pestřejší a základní hnědý poklad má tmavší. Barevné skvrny na zadečku má modré, zatímco u samice žluté (jen u starších samic mohou mít též zelený či modrý nádech). Od samice se liší i do modra laděným zbarvením očí. Hlavními rozlišujícími znaky druhu, především od velmi podobného šídla rašelinného (A. subarctica) jsou žlutá hrana kostálních žilek, černá linka mezi čelem a clypeem se směrem k oku ztenčuje, má žlutou skvrny za zadní vnější hranou oka (occiputu). mezi výraznými šikmými pruhy na hrudi je jen malá světlá skvrnka, která může i úplně chybět.

Podobné druhy

Nejpodobnějším druhem je šídlo rašelinné (Aeshna subarctica), od nějž se liší znaky uvedenými v popisu obou druhů. Samice A. juncea může připomínat samici či imaturního samce šídla modrého, u kterého je ale typický velký rozsah zelené barvy na hrudi a široké antehumerální skvrny. Samice A. juncea je má sice viditelné, ale velmi redukované. Habitatově se může krýt s výskytem šídla horského (A. caerulea), které je však zřetelně menší a jeho samicím navíc zcela chybí antehumerální proužky. Rovněž podobné, avšak též výrazně menší šídlo pestré (A. mixta) se liší jak habitatově, tak typickým žlutým „hřebíkem“ na S2 a znaky na žilnatině anální smyčky zadního křídla. Další velmi podobné druhy (A. serrata, A. crenata) žijí v severní Evropě.

Výskyt, habitat

Severský druh, u nás od nižších středních poloh do hor, typický obyvatel lesních rybníčků, rašelinišť a horských vrchovišť, stačí mu i relativně maloplošné, makrovegetací zarostlé bažiny s nepatrným podílem otevřené vodní hladiny.

Ohrožení

Druh je zařazen do kategorie zranitelný (VU). Potenciálními faktory ohrožení jsou likvidace mokřadních lokalit v nižších polohách, popř. rozmáhající se turizmus ve vrchovištních lokalitách či výstavba turistických center. Výrazným ohrožením může být letecké vápnění lesních porostů a následné narušení chemizmu lokality. Nešetrnými zásahy do okolí lokalit může dojít ke změně hydrologického režimu lokality či k jejímu odvodnění.

Chování, zvyky

Samci obvykle hlídkují nad „domovskou“ vodní plochou, případně přeletují mezi blízkými ploškami otevřené hladiny, často se vznášejí na jednom místě po dobu několika sekund. Patrolující samci létají obvykle ve výšce 0,5 – 1 m nad porostem, avšak často slétají prozkoumat potenciální místo ovipozice zblízka nad hladinu. Intenzivně reagují na přítomnost dalších jedinců, včetně často se spolu vyskytujícího šídla modrého či mnohem vzácnějšího šídla rašelinného. Kladoucí samice se obvykle prozradí šustěním křídel v porostu ostřic či sítin. Kopulace se odehrává v závěsu na okolní vegetaci, často vysoko v korunách stromů, a trvá delší dobu, až do desítek minut. Loví i nad pasekami či na lesních cestách, mimo vodu. V chladnějších dnech se rádo sluní na vyhřátých kmenech.

Larvy a svlečky

Larva žije v jezírkách vrchovišť mezi ponořenými částmi ostřic. Oči jsou umístěny v přední části hlavy, hlava je tedy nejširší v první 1/3. Larvy jsou morfologicky velmi podobné larvám šídla rašelinného (mají také širokou masku), ale larva A. subarctica má cerky dlouhé zhruba 2/3 délky paraproktu, zatímco výše zmíněné larvy A. juncea mají cerky kratší, jen do 1/2 délky paraproktu. Horní strana hlavy za očima není hladká , ale jemně vrásčitá.