Šídlatka páskovaná (Lestes sponsa)

Drobnější, zeleně zbarvená šídlatka s kovovým leskem. Spodní zadní strana hlavy je tmavá. U vybarvených samců je podstatná část hrudi světle modravě ojíněná, rovněž zadeček je plně ojíněný na S1, celém S2, a dále až na S8 a S9. Samice mají trojúhelníkovitě protažené párové skvrny na horní straně S1 a 3) světlé boky předohrudi. Plamky jsou jednobarevné, tmavě hnědé a relativně krátké, obvykle jako 2 políčka žilnatiny a 3 krát delší než široké. Spodní zadečkové přívěsky samců jsou dlouhé a rovné. Samičí kladélková chlopeň je zakončena ostře, z bočního pohledu konec kladélkové valvy nepřesahuje zadní úroveň 10. zadečkového článku.

Šídlatka páskovaná může být zaměnitelná s druhem L. dryas, a to zejména v případě samic a subadultních samců. Rozlišení dospělých samců je snadné pomocí kresby 2. zadečkového článku, který je ojíněný u L. dryas jen v první polovině. Dalšími rozlišujícími znaky jsou kromě menší velikosti především morfologie kladélka samic nebo zadečkových přívěsků samců a popsané zbarvení detailů samic (kresba na S2, barva boků předohrudi).

Druh s obrovským areálem rozšíření, žije na podstatné části Evropy a severní Asie. U nás je to jedna z nejhojnějších vážek, prakticky všudypřítomná, od nížin po nejvýše položené lokality. Vyvíjí se téměř ve všech typech stojatých povrchových vod (mokřady, tůně, rybníky, jezera, údolní nádrže, rašeliniště), výjimečně i v pomalu tekoucích vodách.

Ohrožení

Podobné jako u ostatních šídlatek. Létá převážně nízko nad vegetací, často na ní usedá. Samice klade vajíčka v tandemu za asistence samečka do stonků rostlin vyrůstajících z vody, vzácně při tom sestupuje i pod hladinu. Šídlatka páskovaná patří spíše mezi naše pozdní druhy vážek, v přírodě se s nimi můžeme setkat od června do října, nejvíce v pozdním létě.

Larvy žijí podobně jako jiné druhy šídlatek zejména na ponořených částech ostřic a sítin. Larvy se velmi podobají larvám L. virens, oba druhy mají zaoblené zadečkové lamely. Larvy Lestes sponsa jsou mírně větší a mají silněji zaškrcenou střední část prementa. Spolehlivým mikroskopickým znakem jsou 3 štětinky na bočním laloku masky – z toho na pohyblivém drápku pouze 2 štětinky. Exuvie jsou nalézány na litorálních rostlinách, převážně na stoncích rostlin ve výšce několika centimetrů nad vodní hladinou.