Popis
Všeobecně velmi dobře známé vážky díky výrazně barevným křídlům samců. U středoevropských populací je zhruba polovina plochy křídla modrá, přičemž špičky a 1/3 křídel u kořene jsou průsvitné, nezbarvené. Tělo samců je zbarvené kovově modře, spodní strana konce zadečku je bílá nebo žlutá. Samice jsou kovově zelené, jejich křídla jsou celá průsvitná, se světle zeleným nádechem. Bílé plamky (pouze u samic, u samců motýlic chybí) jsou posunuty blíže ke konci křídla.
Podobné druhy
Motýlice lesklá je při zběžném pohledu zaměnitelná pouze s motýlicí obecnou C. virgo, zvláště čerstvě vylíhlí jedinci nebo samice. Motýlice obecná má však u obou pohlaví křídla širší a tmavě zbarvená na celé ploše, samci mají spodní stranu konce zadečku červenohnědou. Samice mají plamky na křídlech oproti C. virgo posunuté více směrem k tělu.
Výskyt, habitat
Motýlice lesklá žije v podstatné části Evropy a Asie, přitom vytváří komplex poddruhů s dosud nevyjasněným postavením. V ČR žije hojně po celém území státu kromě výše položených oblastí. Vyskytuje se zejména v osluněných pomaleji tekoucích vodách různé velikosti, od potůčků až po naše největší řeky, včetně regulovaných říčních úseků a melioračních kanálů, výtoků z rybníků, vzácně i stojatých vod, zejména rybníků.
Ohrožení
Druh nepatří na území ČR k ohroženým taxonům. Potenciální ohrožení představují především nešetrné technické zásahy do toků a jejich znečišťování.
Chování, zvyky
Motýlice létají obvykle nízko, pomalu a třepotavě nad vodní hladinou vodního toku, blízko břehu. Samci při tom vyhledávají odpočívající nebo kladoucí samice. Často usedají na příbřežní rostliny, kde se také páří. Samci vykazují silné teritoriální chování a brání si své území i partnerku. Kladení vajec provádí samice do pletiv vodních rostlin, někdy se při tom potápí i pod vodní hladinu, samec ji při hlídá a odhání jiné nápadníky. Motýlice lze potkat v přírodě za slunečných dnů od května po celé léto.
Larvy, svlečky
Larvy žijí mezi ponořenými částmi vegetace, na stoncích a kořenech. Upřednostňují klidnější úseky vodních toků s dostatkem náplavů. Na zadečkových přívěscích mají 3 tmavší pruhy, mezi nimiž jsou 2 světlejší. Hlava je hladká, bez hrbolů. Otvor v masce je oproti m. obecné širší, ve tvaru kosočtverce, nezúžený v proximální části. Exuvie jsou nalézány na rostlinách v blízkosti břehu (obvykle na spodní straně listů), většinou do 1 metru nad vodní hladinou.