Šídlatka velká (Chalcolestes viridis)

Naše největší šídlatka, hruď i zadeček jsou u obou pohlaví zelené bez modravého ojínění. Hlava je vzadu a vespod tmavá. Tmavozelená kresba na boku zadní části hrudi vybíhá v „ostruhy“. Plamky na křídlech jsou jednobarevně světle hnědé, jejich délka obvykle v rozsahu 2 políček v žilnatině pod nimi. Horní zadečkové přívěsky jsou bílé, na apikálním konci a na stranách černé. Spodní zadečkové přívěsky samců jsou velmi krátké. Samičí kladélko je na spodní straně světlé a má 10 – 14 trnů.

Odlišení od příbuzné, velmi podobné šídlatky Ch. parvidens, která dosud není součástí naší fauny, je velmi obtížné a vyžaduje značnou zkušenost s oběma dru- hy. Rozlišující znaky jsou ve zbarvení samčích zadečkových přívěsků, u Ch. parvidens je černá jen jejich špička, samičí kladélko má jen 6 – 8 trnů a je zespodu světlé. Situaci ovšem komplikuje existence hybridů na společně obývaném území. Pomocným vodítkem může být i relativně světlé zbarvení plamky, které přetrvává do dospělosti, Ch. parvidens má v dospělosti plamky tmavohnědé. Tento znak je však zavádějící v případě čerstvě vylíhlých jedinců, protože po vylíhnutí mají i ostatní šídlatky plamky světlé. Šídlatky rodu Lestes jsou výrazně menší, žádná z nich nemá na boku hrudi výraznou tmavozelenou „ostruhu“ a kla- délko mají tmavé na spodní straně (tedy obráceně).

Druh jihozápadní a střední Evropy. U nás je rozšířen téměř po celém území s výjimkou horských oblastí. Je to druh stanovištně málo vyhraněný, vázaný na různé stojaté (rybníky, tůně, mokřady, mrtvá ramena), ale i pomalu tekoucí vody, což je mezi šídlatkami neobvyklé. Důležitou podmínkou je přítomnost břehových porostů, především vrb a olše.

Ohrožení

Dospělé šídlatky se zdržují v bylinné vegetaci, ale zejména na příbřežních dřevinách. Na nich můžeme pozorovat páření  a  kladení  vajíček,  které  probíhá v tandemu. Často lze pozorovat větší agregace jedinců. Vývoj nemá mezi našimi vážkami obdobu: vajíčka jsou kladena do kůry větviček a kmínků dřevin, které sahají nad vodní hladinu. Vajíčka přezimují, až na jaře se na suchu líhnou larvy a padají do vody. Šídlatky velké patří spíše mezi pozdní druhy, v přírodě se s nimi můžeme setkat od června do října, nejvíce v pozdním létě.

Larvy žijí mezi ponořenými částmi rostlin. Na rozdíl od dospělců, kteří vzdáleně připomínající druhy rodu Lestes, jsou larvy podobné larvám r. Sympecma. Prementum masky je široké, nezaškrcené. Spolehlivé znaky jsou mikroskopické a nacházejí se na masce – vnitřní zub bočních laloků labiálních palp není u Ch. viridis výrazně větší než vnější zub. Exuvie jsou nalézány na pobřežních rostlinách převážně ve výšce několika centimetrů až decimetrů nad vodní hladinou nebo na březích blízko břehové čáry.