Vážka široká - Leucorrhinia caudalis

Popis

Menší, ale robustně působící vážka, zejména díky kyjovitě rozšířenému zadečku (i u samic). Samci tmaví až černí, s modrošedě ojíněnou přední polovinou zadečku (S3 - S5), rozšíření zadečku je černé. U vybarvených dospělých samců je nápadná bílá barva svrchní strany plamek (zespodu jsou tmavé, stejně jako u samic a mladých jedinců). Samice jsou svrchu černé, na bocích s kovovým leskem, mají s výrazné žluté antehumerálními pruhy i velké žluté skvrny na hřbetě, až po S6. Žlutá skvrna na S3 je nerozdvojená, oválná, v centru článku. U některých samic jsou na křídlech v apikální části velké tmavé skvrny. Oči obou pohlaví jsou hnědé, u samic světlejší, zadečkové přívěsky bílé. U všech našich druhů r. Leucorrhinia jsou k určování velmi vhodné unikátní tvary pohlavních orgánů, u sedících samců obvykle dobře viditelné.

Podobné druhy

Dospělý samec připomíná samce L. albifrons, zejména při pohledu z boku, kdy není tak patrné charakteristické rozšíření zadečku a rozdílná barva plamek. Při bočním pohledu však vynikne rozdíl v morfologii sekundárního pohlavního ústrojí. Nápadná je i rozdílná barva očí, které jsou u L. albifrons šedomodré. Samice může být díky své robustnosti a podobné kresbě na zadečku zaměněna především se samicí L. pectoralis, ale ta je zřetelně větší a skvrny na zadečku má mnohem výraznější a směrem ke konci se nezmenšující.

Výskyt, habitat

Podobně jako L. albifroins eurosibiřský faunistický prvek, v Evropě má západní okraj areálu s ostrůvkovitým rozšířením. U nás mimořádně vzácný druh, několik desetiletí nezvěstný, v posledních letech pozorován na Českolipsku. Obývá čisté mezotrofní vody, často lesní rybníky (ale ne zastíněné) nebo mrtvá ramena větších řek, s bohatými porosty rostlin s plovoucími listy (leknínů, popř. i stulíků, rdestů). Typická doba výskytu (odvozeno podle okolních států) od května do července, s maximem v červnu, podobně jako u v. jasnoskvrnné (L. pectoralis).

aktuální síťová mapa

Chování, zvyky

Jak samci, tak i samice proletují nízko nad otevřenou hladinou, často přitom usedají na plovoucí listy leknínů, samci rádi zaujímají „obeliskovou“ polohu se vztyčeným zadečkem. Na vodní vegetaci můžeme pozorovat i kopulující páry.

Larvy, svlečky

Larvy žijí na ponořených částech rostlin, stoncích a listech leknínů, rdestů a dalších rostlin. Podobně jako u L. albifrons tmavé skvrny na břišní straně splývají většinou do příčných pruhů. Larvy jsou nejtrnitější ze všech našich druhů, mají výrazné velmi dlouhé, silné a zahnuté trny, hřbetní trny až po S9 (ostatní druhy mají tyto články bez trnů). Boční trny jsou už i na S7, a na S9 jsou extrémně dlouhé a dosahují téměř ke konci paraproktů.