Šídlo sítinové - Aeshna juncea

Popis druhu

Velké „archetypální“ šídlo, pro rod Aeshna sty­pickým mozaikovitým zbarvením zadečku. Samci a samice jsou podobně velcí, samec je pestřejší a základní hnědý poklad má tmavší. Barevné skvrny na zadečku má modré, zatímco u samice žluté (jen u starších samic mo­hou mít též zelený či modrý nádech). Od samice se liší i do modra laděným zbarvením očí. Hlavními rozlišujícími znaky druhu, především od velmi po­dobného šídla rašelinného (A. subarctica) jsou žlutá hrana kostálních žilek, černá linka mezi čelem a clypeem se smě­rem k oku ztenčuje, má žlu­tou skvrny za zadní vnější hra­nou oka (occiputu). mezi výraznými šikmými pruhy na hrudi je jen malá světlá skvrnka, která může i úplně chybět.


Podobné druhy

Nejpodobnějším druhem je šídlo rašelinné (Aesh­na subarctica), od nějž se liší znaky uvedenými v popisu obou druhů. Samice A. juncea může připo­mínat samici či imaturního samce šídla modrého, u kterého je ale typický velký rozsah zelené barvy na hrudi a široké antehumerální skvrny. Samice A. juncea je má sice viditelné, ale velmi redukované. Habitatově se může krýt s výskytem šídla hor­ského (A. caerulea), které je však zřetelně menší a jeho samicím navíc zcela chybí antehumerál­ní proužky. Rovněž podobné, avšak též výrazně menší šídlo pestré (A. mixta) se liší jak habitatově, tak typickým žlutým „hřebíkem“ na S2 a znaky na žilnatině anální smyčky zadního křídla. Další velmi podobné druhy (A. serrata, A. crenata) žijí v severní Evropě.

Výskyt, habitat

Severský druh, u nás od nižších středních poloh do hor, typický obyvatel lesních rybníčků, rašelinišť a hor­ských vrchovišť, stačí mu i relativně maloplošné, makrovegetací zarostlé bažiny s nepatrným podí­lem otevřené vodní hladiny.

aktuální mapy

Chování, zvyky

Samci obvykle hlídkují nad „domovskou“ vodní plochou, případně přeletují mezi blízkými ploš­kami otevřené hladiny, často se vznášejí na jed­nom místě po dobu několika sekund. Patrolující samci létají obvykle ve výšce 0,5 - 1 m nad poros­tem, avšak často slétají prozkoumat potenciální místo ovipozice zblízka nad hladinu. Intenzivně re­agují na přítomnost dalších jedinců, včetně často se spolu vyskytujícího šídla modrého či mnohem vzácnějšího šídla rašelinného. Kladoucí samice se obvykle prozradí šustěním křídel v porostu ostřic či sítin. Kopulace se odehrává v závěsu na okolní vegetaci, často vysoko v korunách stromů, a trvá delší dobu, až do desítek minut. Loví i nad paseka­mi či na lesních cestách, mimo vodu. V chladněj­ších dnech se rádo sluní na vyhřátých kmenech.

Larvy a svlečky

Larva žije v jezírkách vrchovišť mezi ponořenými částmi ostřic. Oči jsou umístěny v přední části hlavy, hlava je tedy nejširší v první 1/3. Larvy jsou morfologicky velmi podobné larvám šídla rašelinného (mají také širokou masku), ale larva A. subarctica má cerky dlouhé zhruba 2/3 délky paraproktu, zatímco výše zmíněné larvy A. juncea mají cerky kratší, jen do 1/2 délky paraproktu. Horní strana hlavy za očima není hladká , ale jemně vrásčitá.