Šídlo královské - Anax imperator

Popis druhu

Jedno z našich největších šídel. Dospělí samci a staré samice působí výrazně zelenomodrým dojmem, přičemž nápadná je především světle zelená hruď bez výraznější černé kresby, a kresba na zadečku, kde černá barva vytváří na svítivě modrém hřbetu víceméně souvislý podélný pruh. Oči jsou světle zelenomodré. U starších jedinců, zejména u samic, získávají křídla žlutavý nádech. Mladší jedinci mohou být světle zelení až s případným okrovým nádechem, rovněž oči nejsou plně vybarvené a mají spíše šedozelenou barvu. U problematických jedinců můžeme použít následující diagnostické znaky: barva prvního zadečkového článku (S1) je zelená, případně modrá na bázi čela je tmavá skvrna zhruba pětiúhelníkovitého tvaru.


 

Podobné druhy

Šídlo královské má natolik typické zbarvení, že záměna s jinými šídly je málo pravděpodobná. Pro běžné odlišení r. Anax od r. Aeshna pomáhá charakteristická kresba na zadečku, kde černá barva vytváří podélný hřbetní pruh, zadeček tedy není jako u šídel r. Aeshna mozaikovitě skvrnitý. V rámci rodu Anax je mu vzdáleně podobné šídlo tmavé (A. parthenope), které se však liší celkově hnědým zbarvením těla, ze kterého „svítí“ modré sedélko, a tmavozelenýma očima, při bližším pohledu pak absencí skvrny na čele a naopak přítomností žlutého pruhu na S1, který je u A. imperator zřetelný jen u imaturních, zelených jedinců. Další druh r. Anax, šídlo hnědé (A. ephippiger) je krom zjevného rozdílu ve zbarvení subtilnější a s nápadně velkou hlavou a hnědýma očima.

Výskyt, habitat

Jižní druh (žije v celé Africe) šířící se Evropou k severu, nyní na hranicích Skandinávie. U nás je to velmi běžné šídlo stojatých vod, od malých tůní a rybníčků až po velké vodní plochy, obvykle s bohatým porostem vodní makrovegetace. Lze jej nalézt i na pomalu tekoucích vodách. Vyskytuje se hlavně v nižších a středních polohách, avšak díky výborným leteckým schopnostem je možné jej v krajině potkat i daleko mimo vodní plochy, a to i ve vyšších nadmořských výškách.  U nás patří ke druhům pozdního jara a první poloviny léta, i když ojediněle se může vyskytnout až do začátku podzimu.

aktuální mapy

Chování, zvyky

Samci neúnavně obletují své teritorium, přičemž agresivně napadají samce svého druhu či obdobně velká šídla, a vyhánějí je daleko za hranice svého okrsku. Létají relativně vysoko, 1 – 2,5 m nad hladinou, obvykle nad volnou vodní plochou a dále od břehu. Jen výjimečně se za letu zastavují, naopak často plachtí. Charakteristické je pro ně držení zadečku, který je za letu mírně dolu ohnutý. Na vegetaci sedají jen při dočasně zhoršeném počasí (např. při přechodu většího mraku), popř. za úmorného vedra nebo až k večeru, v typické svislé poloze. Samice kladou bez přítomnosti samce, často na otevřené vodní hladině i daleko od břehu, do ponořené či odumřelé plovoucí vegetace.  Šídlo královské se často vyskytuje i mimo vodu, loví na pasekách či nad loukami, kde jej často můžeme vyplašit z trávy.

Larvy, svlečky

Larvy žijí mezi ponořenými částmi rostlin. Oči mají umístěny po stranách hlavy, hlava je tedy kulatá, nejširší v polovině Larva A. imperator je naše největší vážčí larva. Maska je oproti A. parthenope velmi dlouhá, užší a uprostřed mírně zaškrcená. Dlouhé jsou pohlavní orgány: u samců dosahuje výčnělek na bázi epiproktu do poloviny délky cerků, u samic základ kladélka 2/3 délky S9. Oproti A. ephippiger jsou oči na zadním okraji mírně vyduté.