Šídlo horské - Aeshna caerulea

Popis druhu

Menší, u nás výhradně horské šídlo.  Samci jsou v teplém počasí výrazně modře skvrnití (na zadečku převládá modrý vzor nad podkladovou tmavohnědou/černou barvou), v chladném počasí mohou modré skvrny samců blednout až do šeda; ti pak zbarvením připomínají samice či imaturní jedince, u nichž jsou skvrny žlutohnědé na kaštanovém podkladu. Naopak některé samice mohou mít androchromní (samčí) zbarvení.  U obou pohlaví jsou na bocích hrudi dva světlé, relativně úzké a esovitě prohnuté šikmé pruhy (u samců s modrým nádechem), antehumerální skvrny jsou u samců krátké a nenápadné, u samic jsou jen rudimentární nebo chybí zcela. Diagnostickým znakem druhu je relativně úzký kontakt očí na vrchu hlavy, oproti jiným druhům dosahuje méně než 1/2 šířky occipitálního trojúhelníku.


Podobné druhy

Velikostně je srovnatelné se šídlem pestrým (A. mixta) a šídlem rákosním (A. affinis), záměna je ale nepravděpo- dobná už jen z důvodu zcela jiných biotopových nároků. Od A. mixta se navíc liší extenzivním rozsahem modré barvy na zadečku (šídlo rákosní je mu v tomto ohledu podobnější). Může se vyskytovat pohromadě se šídlem sítinovým (A. juncea) či rašelinným (A. subarctica), které od šídla horského odlišuje výrazně větší velikost a zřetelně menší rozsah barevných skvrn na zadečku.

Výskyt, habitat

Severský druh, u nás obývající výhradně horská vrchovištní rašeliniště s jezírky, obvykle s ostrůvkovitým porostem kosodřeviny. Vzhledem k vyhraněným biotopovým nárokům se jedná o velmi vzácný, řídce se vyskytující druh, glaciální relikt, v současné době s ostrůvkovitými populacemi v nejvyšších polohách Krkonoš, ojediněle i na Šumavě a v Jizerských horách.

Chování, zvyky

Na rozdíl od většiny ostatních šídel nejsou samci agresivní a mohou se vyskytovat pohromadě na jedné lokalitě. Vzhledem k často chladnému počasí se tato šídla velmi ráda vyhřívají na balvanech, holých kmenech či pařezech kleče, v místech s turistickými cestami je můžeme často potkat i na povalových chodnících. Kvůli co největšímu tepelnému zisku sedají těsně přitištěna k podkladu.

Larvy, svlečky

Larvy žijí ve vrchovištních jezírkách mezi ponořenými částmi ostřic a rašeliníků. Larva má relativně úzkou masku, ne však tolik jako larvy šídla modrého, na roz- díl od něj má trny na 6. článku zadečku nepatrné, výčnělek na bázi epiproktu samce na apikálním konci zakulacený. Tykadla mají jen 6 článků, poslední článek je dlouhý. Svlečky jsou zanechávány na ostřicích rostoucích na březích jezírek.