Šidelko páskované - Coenagrion puella

Popis

Jako u ostatních šidélek je pro diagnostiku důležitá černá kresba na 2. zadečkovém článku samců. U šidélka ozdobného má tvar písmene „U“ bez spojení s předním okrajem S3. Na prostředních článcích zadečku výrazně převažuje světle modrá barva nad černou. Tmavá je jen poslední 1/4 článku, černé skvrny jsou dopředu protaženy v dlouhé, tenké boční linky, které dosahují téměř až k předchozím článkům. Modré antehumerální skvrny samců jsou úplné, nepřerušené. Samice se vyskytují ve dvou barevných formách: u častější zelené formy jsou světle zelené boky zadečku a hrudi, shora jsou samice téměř celé tmavé. Méně častá světlejší modrá forma má redukované černé skvrny v proximálních partiích zadečkových článků a místo černé se zde objevuje světle modrá barva. 8. zadečkový článek samic je převážně tmavý. Jednoznačným determinačním znakem obou pohlaví je tvar a zbarvení zadního okraje pronota, který je mírně trojlaločný, souvisle světle lemovaný.

Podobné druhy

Záměna samců je při pozorném pohledu vzhledem ke specifické kresbě na S2 málo pravděpodobná. Šidélko širokoskvrnné (C. pulchellum) má na zadečku sice podobně tvarované skvrny, ale výrazně větší rozsah černé barvy. Větší komplikace může způsobit určování samic. Samice lze zaměnit u zelené formy š. kopovitým (C. hastulatum), jehož samice však mají při pohledu shora větší zastoupení zelené barvy. U samic C. pulchellum je 8. zadečkový článek světlý s párovými drobnými skvrnami. Jednoznačná identifikace samic je možná na základě tvaru pronota.

Výskyt, habitat

Na většině území Evropy nejběžnější zástupce rodu, podobně u nás, pokud rovnou nepoužijeme označení naše  nejhojnější  vážka. Osídluje téměř všechny typy stojatých a také pomalu vod ve všech nadmořských výškách. Nejpočetnější je spíše u zarostlých vodních ploch, u nádrží s velkou vodní hladinou a menším podílem litorální vegetace může být početnější šidélko kroužkované (Enallagma cyathigerum).

aktuální síťová mapa

Chování, zvyky

Podobné jako u ostatních druhů, létá v nízké vegetaci, často na ni usedají a páří se. Kladení vajec probíhá v tandemu do plovoucího rostlinného materiálu. K líhnutí dochází od poloviny května, dospělce můžeme potkat v přírodě téměř celou sezónu s maximem v červnu a červenci.

Larvy, svlečky

Larvy žijí v potocích mezi ponořenými částmi rostlin, popř. v substrátu dna a v rozkládajících se rostlinných zbytcích. Svlečky se nacházejí na vynořených částech rostlin nízko nad vodní hladinou, popř. na listech plovoucích rostlin. Larvy mají tykadla se 7 články (pro rozlišení 6. a 7. článku je nutné velké zvětšení), žaberní lístky mají méně zřetelný uzlík a šev, který je vlnovkovitý, jen mírně ztmavlý, žaberní lístky jsou na konci mírně zašpičatělé, v zadní polovině bez zesílených okrajů. Podobají se larvám Enallagma cyathigerum, které ale na přívěscích nemají zřetelný šev, zato mají tmavé pruhy. Od larev C. pulchellum jsou téměř nerozlišitelné.