Šidélko kroužkované - Enallagma cyathigerum

Popis

Výrazně modré šidélko. Bok hrudi obou pohlaví má jen jeden kratší černý pruh, směřuje od kořene zadního páru křídel přibližně do třetiny hrudi. Na 2. za- dečkovém článku samců se nachází typická černá skvrna ve tvaru paličky (hřibu) spojená stopkou s 3. zadečkovým článkem. Na prostředních zadečkových článcích se objevují černé skvrny jen v jejich zadních částech, rozsahem asi 1/5 délky článku, skvrny nejsou na bocích vytažené dopředu. Samice se vyskytují v několika barevných formách, nejčastěji mají boky hrudi a zadečku modré nebo zelené, toto zbarvenísahá i na přední hřbetní část zadečku, kde jsou skvrny ve tvaru rakety. Antehumerální pruhy i postokulární skvrny jsou u obou pohlaví výrazné a široké.

Podobné druhy

Vzhledem k faktu, že u nás nežijí jiné druhy rodu Enallagma, je při pozorném pohledu na bok hrudi záměna vyloučená, neboť všechna ostatní šidélka zde mají dva proužky. Vzdáleně se může podobat jiným šidélkům rodu Coenagrion, nejvíce asi š. jižnímu (C. scitulum). Další možnost záměny teoreticky existuje s šidélkem Lindenovým (E. lindenii), které žije na podobných stanovištích a chová se podobně.

Výskyt, habitat

Druh s obrovským areálem v celé Evropě a severní Asii. U nás je to téměř všudypřítomný druh; jedno ze dvou našich nejhojnějších šidélek. Obývá nejrůznější typy stojatých vod, nejpočetnější bývá u velkých vodních ploch, jako jsou přehrady, zatopené hnědouhelné lomy a velké pískovny, rybníky včetně intenzivně obhospodařovaných. Na zarostlých vodních plochách bývá méně početné než š. páskované (C. puella).

aktuální síťová mapa

Chování, zvyky

Šidélka poletují ve vegetaci, ale i nad otevřenou vodní hladinou, často usedají na stébla vyčnívající z vody. Ráda se vzdalují od vody, lze je pak zastihnou na travnatých plochách i stovky metrů od nádrže. Páří se většinou v příbřežních rákosinách, kladení vajec probíhá v tandemu.  Líhnutí  není  synchronizované, dochází k němu od konce dubna do září, proto i dospělce můžeme potkat v přírodě téměř celou sezónu, v teplých letech vytváří i dvě generace dospělců za rok.

Larvy, svlečky

Larvy žijí v organickém sedimentu na dně nebo na ponořených částech rostlin, např. rákosu. Larvy mají poměrně široké, zaokrouhlené žaberní lístky, uzlík a šev není zřetelný, místo toho se v polovině lístků většinou nachází tmavý příčný pruh, další dva méně výrazné pruhy se mohou objevovat v distální polovině. Lístky jsou horním i dolním okraji v proximální polovině výrazněji ozubené. Spolehlivým mikroskopickým znakem je přítomnost zubu u distální štětinky na labiálních palpách. Exuvie se nacházejí zpravidla na stéblech a listech rákosu a jiných rostlin nad vodní hladinou, někdy i dále od břehů na plovoucích listech.