Šidélko kopovité - Coenagrion hastulatum

Popis

České jméno dostalo toto šidélko podle charakteristické kresby na 2. zadečkovém článku samců, která je ve tvaru šipky nebo hrotu kopí. Doplňují ji dvě podélné skvrnky po stranách S2. U některých samců se však mohou objevit i různé modifikace této kresby. Při pohledu shora na S3 – S5 článku plošně převažuje světlemodrá barva nad černou, skvrny na 3. a 4. článku jsou dopředu prodlouženy v hrot. Vzdálený nebo letící samec se jeví jako výrazně pruhovaný, základní modrá barva je na rozdíl od ostatních šidélek vybledlejší s nádechem do zelena. Samice jsou zbarveny světle zeleně s černou kresbou, přičemž zelená barva je dobře viditelná v první polovině zadečku i při pohledu shora. Články S8-S9 mají zadní okraje zelené. Jednoznačným determinačním znakem samic je zadní okraj pronota, který je zaoblený a světle zelený.

Podobné druhy

Samci mohou být zaměněni především s šidélkem jarním (C. lunulatum), popř. při povrchním pohledu s šidélkem  kroužkovaným  Enallagma  cyathigerum z důvodu podobné kresby na 2. zadečkovém článku. Samci šidélka jarního C. lunulatum však mají na 3. – 5. zadečkovém článku černou barvu na více než polo- vině horní plochy. Samice šidélka jarního (C. lunulatum) je možno odlišit podle zbarvení 8. článku zadeč- ku, které je ve tvaru zvonu se světlou bazální částí. Podobné samice šidélka páskovaného (C. puella) lze odlišit podle černé barvy na horní straně zadečku, kam nezasahuje zelená barva boků.

Výskyt, habitat

Severský druh, u nás žije mozaikovitě zejména ve středních a vyšších polohách, kde nachází vhodná stanoviště. Nejčastěji žije u lesních ostřicových rybníků, tůní a různých rašeliništních biotopů, od slatinišť po vrchoviště, vzácně i u extenzivně využívaných rybníků v nižších polohách.

aktuální síťová mapa

Chování, zvyky

Šidélka poletují v blízkosti břehu, často usedají na vegetaci. Vajíčka kladou v tandemu do plovoucího rostlinného materiálu, např. do stonků rdestu vzplývavého. K líhnutí tohoto šidélka dochází velmi brzy na jaře, již v druhé polovině dubna. Jako u jiných jarních druhů je líhnutí synchronizované. V přírodě se objevuje relativně krátce, s maximem v květnu a červnu, od konce června ho lze najít spíše ojediněle a ve vyšších polohách.

Larvy, svlečky

Larvy žijí mezi ponořenými částmi rostlin, především ostřic. Rozlišení larev od C. lunulatum (a u nás nežijícího C. armatum) je téměř nemožné. Larvy těchto tří druhů mají 6-ti článková tykadla, 1) úzké zaoblené žaberní lístky s jasným uzlíkem a rovným švem, který rozděluje přívěsky na dvě podobné poloviny. V distální polovině jsou okraje zřetelně zesílené (na rozdíl např. od C. puella). Svlečky jsou nalézány na stoncích nebo listech rostlin rostoucích přímo z vody, popř. v blízkosti břehu.