Lesklice zelenavá - Somatochlora metallica

Popis

Středně velká vážka (u nás největší z rodu, větší než C. aenea) s charakteristickým zářivě kovově zeleným zbarvením, které může přecházet jak do měděného (typicky konec zadečku či boky hrudi), tak namodralého odstínu. V dospělosti s výrazně smaragdově zelenýma očima, mladí jedinci je mají rudohnědé. Jako u všech našich druhů rodu Somatochlora je zadeček samců rozšířen nejvíce ve střední části (oblast S6-7). Horní zadečkové přívěsky jsou výrazně zalomené v proximální třetině, dolní přívěsek je trojúhelníkovitý. Na čele jsou žluté skvrny, které jsou spojené do tvaru „U“. U obou pohlaví jsou na bázi zadečku žluté skvrny. Na bocích hrudi není žádná (ani malá) žlutá skvrna. Plamky jsou světle hnědé. U samic je velmi nápadná, do kolmého úhlu odstávající dlouhá kladélková chlopeň. Přední část křídel samic (zejména mladých) mají často jantarový nádech.


 

Podobné druhy

Téměř k nerozeznání od lesklice jižní (S. meridionalis), která má však drobnou žlutou skvrnu na boku hrudi a tmavé plamky. Pomoci mohou i odlišné habitatové nároky, neboť lesklice jižní preferuje zastíněné tekoucí vody, a rozšíření – u nás byla l. jižní zjištěna ojediněle jen na jižní Moravě. Záměna, zejména v letu, je možná s taktéž hojnou lesklicí měděnou (C. aenea), jejíž samci mají i obdobné chování. Při pozorování samců je proto dobré zaměřit se na tvar zadečku.

Výskyt, habitat

Velmi běžná vážka vyskytující se na všech typech stojatých vod, od příkopů po údolní nádrže, nevyhýbá se ani pomalu a mírně tekoucím vodám. Upřednostňuje břehy se stínícími stromy. Objevuje od poloviny května do konce září, s maximem v době letních prázdnin.

aktuální síťová mapa

Chování, zvyky

Obdobné jako u lesklice měděné (C. aenea). Pro samice všech druhů r. Somatochlora je při kladení typická „kladívková“ pozice zadečku, díky kolmo ohnutým posledním zadečkovým článkům. 

Larvy, svlečky

Larvy mají podobně jako jiné lesklice dlouhé nohy, ale kratší a méně nápadné než Cordulia aenea. Hřbetní trny jsou silné, zahnuté. Na rozdíl od S. flavomaculata a S. meridionalis je na 9. článku hřbetní trn zřetelně kratší než na S8, boční trny na S8 a S9 jsou poměrně malé a stejně dlouhé.