Šidelko jarní -Coenagrion lunulatum

Popis

Šidélko s výstižným českým, ale zejména latinským a německým jménem, které vychází z kresby na S2. Tam se nachází typická středová poloměsíčitá skvrna, kterou doplňují ji dvě postranní podélné skvrnky. Na azurově modrých prostředních článcích zadečku samečka plošně převládá černé zbarvení, téměř celé černé jsou shora S6 a S7, S3 až S5 z větší části. Modrá barva je tmavší a sytější než u ostatních druhů. Boky hrudi a zadečku přecházejí ve spodní části do zelených odstínů. Samice jsou poměrně snadno poznatelné díky zřetelně světlé modré bazální části S8, na kterou navazuje černá skvrna tvaru zvonu. Základní barva samic je světle modrá, v přední části hrudi a na pronotu je nahrazena u plně vybarvených samic hnědooranžovou. Jednoznačným determinačním znakem samic je výrazně trojlaločný zadní okraj pronota.

Podobné druhy

Záměna u samců je možná nejsnáze s šidélkem kopovitým C. hastulatum, které může mít podobnou kresbu na 2. zadečkovém článku. Z důvodu možné variability v kresbě na S2 je dobré orientovat se podle poměru černé a modré barvy na zadečku, u C. hastulatum převažuje modrá. Možnosti záměny nahrává fakt, že oba druhy mají obdobné stanovištní nároky i podobnou dobu výskytu. Samice jsou zaměnitelné díky svému specifickému zbarvení jen obtížně.

Výskyt, habitat

Severský druh, ve střední Evropě se vyskytuje jen velmi vzácně a ostrůvkovitě. V ČR je šidélko jarní aktuálně známé jen v oblasti Doupovských hor a Jindřichohradecka, kde  obývá  menší  mezotrofní  extenzivně využívané rybníčky. Historické lokality buď zanikly nebo jsou významně změněné a pro toto šidélko nevhodné.

aktuální síťová mapa

Chování, zvyky

Šidélko jarní létá v blízkosti břehu, často usedá na vegetaci. K líhnutí tohoto šidélka dochází brzy na jaře, koncem dubna. V přírodě se objevuje velmi krátce, zejména v květnu.

Larvy, svlečky

Larvy mají téměř shodnou biologii i vzhled jako hojnější šidélko kopovité (C. hastulatum). Žaberní lístky mají zřetelný rovný šev, který rozděluje přívěsky na dvě podobné poloviny. V apikální polovině jsou okraje zřetelně zesílené. Jejich rozlišení není spolehlivé a je možné na základě tvaru prementa: C. lunulatum má širší prementum: poměr délky a šířky v polovině prementa je menší než 2; C. hastulatum má prementum protaženější a uvedený poměr větší než 2.